Enduro trénink aneb heci, heci, hecičky

19.06.2011 17:30

 

Enduro trénink

 

 Snad to vyjde, kroutím plynem jak o život, v hlavě se mi honí hned několik myšlenek a žádná není pozitivní. Doprčic, snad to vyjde, vždyť to Pavel přede mnou taky skočil, jako nic. Kroutím plynem tak, aby to vypadalo, že na to mám, ale dušička je malinká. Snad to vyjde…

 

 Enduro trénink má závodníkovi především zlepšit techniku, fyzičku, rychlost. V neposlední řadě by měl přispět i k duševní pohodě závodníka. Aby byl ale splněný i tento aspekt tréninku, je potřeba zajistit si ty správné ingredience. Tou nejdůležitější jsou lidi, se kterými ten trénink budete absolvovat.

 Já jsem se prakticky hned po zakoupení endura vetřel mezi partu, kde najdu přesně ty lidi, kteří mi tu duševní pohodu při tréninku zajistí. Jsou mezi nimi zkušení, ukecaní, veselí, i ti, co vyjedou vždycky všechno. Přesto jeden v té partě mi chybí – někdo horší než jsem já, abych si to závodnické ego mohl trochu zvednout. Pravděpodobně těm lidem v té partě chyběl taky někdo takový a možná i proto mě vzali mezi sebe.

 

 Řadím za jedna, rozjíždím se. To musím dát, nebo to s nimi nevydržím, prostě musím, jde o čest, o zdraví, o motorku, jde o všechno. Vypadá to ideálně, rychlost dobrá, motorka srovnaná, já vydejchávám.

 

 Venca vypadá na své modré Yamaze, jako kdyby ji měl v ruce od malička. Hraje si s ní, sledovat jeho jízdu je radost. Žádná mezička si před ním nemůže být jistá, každá kláda v lese je jako nic a žádná pěkná holka, kterou potkáme, neunikne jeho kritice. Prostě radost. Venca totiž ví, na co má. A není toho málo. Navíc dokáže překvapit. Jeho stezky, zkratky, je až neuvěřitelné, co dokáže vymyslet.

 „Venco, jedeme rovnou na trať, jasný“. „Jasný,“ říká natěšený Vašek. Podle mě v něčem jede. Tak dobrá nálada není jen tak. Jeho rychlé pohyby, nadšenost, chuť do života. Připadá mi jako moje čtyřletá hyperaktivní dcera. Navíc je stejně ukecanej. Jenže on musí něco brát nebo hulí, jinak to není možný.

 Vyrážíme, je to radost. Cestu na trať neznám a proto si myslím, že jedeme tou nejpřímější trasou. Po dvaceti minutách, kdy se neustále motáme po loukách a lesních cestách začínám něco tušit. Normálně bychom už měli být na motokrosové trati. Když jako poslední sjíždím z prudkého kopce a naproti mně se řítí modrá Yamaha s šíleně se svíjejícím jezdcem ve stupačkách, začíná mi to být jasné. Než sjedu pod kopec, vidím jednu kátéemku, déérku a v dálce sleduji že se motá na svém čtyřtaktním stroji Pepík. Když sjedu dolů, startuje proti kopci Míra na červenobílé Hondě. Dváca řve jak blbě střelený medvěd, ale Míra je borec. Padesátimetrový svah dává s prstem v nose. Tedy jeho polovinu, pak padá. Já ho ale určitě dám v pohodě. Končím pár metrů nad Mírou, s předním kolem v roští. Venca se nám s helmou v ruce zubí jak malej kluk. „Vy saláti, neřešte voloviny a přidejte plyn,“ přidávají se k němu Franta i Honza. Pepík se společné zábavy neúčastní. Hraje si se svým naleštěným oranžovým čtyřtaktem kus od nás, vydejchává kocovinu.

 Venca nasazuje helmu a sjíždí pod kopec. Za ním všichni ostatní. „To je dobrej vyhníváček, co?“ říká s nadšením Vašek. „Je, ale měli jsme sem jet až cestou z trati, teď ne, nebudu mít benzín,“ říká Mirek a s víčkem od nádrže v ruce sleduje hladinu benzínu.

„Hele, mám nějakou zaolejovanou botu… ty vole, mě vypadla hadice,“ řve na celé kolo Venca. „Tak to je v prdeli, já debil jsem zapomněl namontovat kryt motoru a něco mi vyškublo přepadovou hadičku z motoru.“ Se škodolibostí se mu všichni začínáme smát. „Hlavně, že jsi měl plnou hubu keců, že jsme přijeli o deset minut pozdějš. Sis mohl alespoň zkontrolovat vozidlo před jízdou,“ říká Míra. „Ty vole, já tam nemám ani kapku oleje, co s tím, co myslíte dojedu s tím zpátky domů?“

„Si tady vezmi détéčko a mazej pro olej,“ radí Míra. „No já nevím, když tam šáhnu víc, tak ještě drobet oleje tam je,“ kontruje Vašek. „Na to se vykašli, ti řikám, vezmi déťáka a jeď,“ opakuje Míra. „Hele, domů to je asi pět kiláků, když pojedu na pohodu tak by to mohlo vydržet. Ty vole, ta pravá strana je od toho oleje zasraná jak jetel. Ta zadní brzda už mi asi brzdit nebude co,“ přemýšlí Venca.

„Vašku neser mě, vem si to détéčko a jeď, ať seš tu za chvíli,“ naléhá Míra.

Vašek po několika minutách sedá na modrou Yamahu a jede pro olej. „To je prostě Venca, místo aby sednul hned, tak půl hodiny medituje. Hlavně že měl plnou hubu keců, že jsme přijeli pozdě,“ dodává Míra a sleduje v dáli Vencu, který si to na Déťáku žene pro litr oleje.

 

 Už se to blíží, přední kolo musí jít nahoru, to vím. Ještě trochu přidat plyn, mírně ubírám, znovu přidávám abych si ulehčil práci. Trhám rukama za řídítka, přidávám plyn… Motorka chce, ale něco je špatně, přední kolo, to snad ne…

 

Franta vyjede všechno. Žádná mez, výjezd, kamení, zeď, rozvalina, dům, panelák. Nic pro něj není překážkou. Obdivuju ho, je neskutečné, co lidské tělo po více než čtyřiceti letech služby dokáže vydržet, když mozek neustále chrlí neskutečné množství testosteronu. Přitom stačí jen několik kouzelných zaklínadel: „To se nedá vyjet,“ nebo „To nedá nikdo“, nebo „Tak tohle nejde.“

Jakmile něco z toho slyší jeho uši, zalijí se mu oči krví a je jasné, že ho nic a nikdo nezastaví. Jenže s každým slovem, kde se objevuje slabika „NE“ je Franta stále odhodlanější. „Franto „NEdělej to, fakt to NEjde, ten šutr s tím kořenem tě tam rozhodí a na tu cestu se už NEdostaneš.“ Jenže Franta ví, že to dát musí. Rudé oči sledují terén před sebou, jeho levá noha řadí za jedna, pravá ruka dává plyn, motorka neskutečně zařve a vyráží vpřed. Přední kolo lehce ve vzduchu. My na cestě ani nedejcháme. Čekáme co bude. Franta to zvládá – je to machr – přijíždí na šutr, kořen, motorka je rozhozená, Franta padá. Beze slova ji zvedá, mačká spínač startéru, otáčí svůj stroj a zkouší to znovu. Je to machr, nevzdává se. My na cestě ani nedejcháme. Najednou jeden z nás prohlásí „to nedá, ten šutr je tam na hovno a pak ten kořen.“ To nemělo zaznít, vzpínající se motorka vjíždí na šutr, kořen a je hotovo. Motorka je rozhozená. Franta sice nepadá, ale je po všem. Já už bych to vzdal, ale Franta ne. Mačká tlačítko startéru, otáčí svůj stroj, na kterém převládá oranžová barva a zkouší to znova. Je to machr, já pořád říkám, že Franta vyjede všechno. Z davu se ozve, „to už nedá, kvůli tomu šutru a kořenu se to nedá.“ „To by musel jet víc vlevo, ale tam je zase ten pařez,“ ozývá se z druhé strany přihlížejících. Franta nás neslyší, řadí jedničku. Je na něm znát únava, ale já mu věřím. Musí vyjet na tu cestu a pak dál, nad cestu. Byl by první, kdo by to dal a o to jde. Trasa nad cestu ještě není vůbec projetá, ale Franta to dá, já to vím. Stroj kvílí, vyráží vpřed. Mě se zastavuje srdce. Přichází inkriminovaný úsek. Zadní kolo jeho motorky najednou přelétává kámen dopadá na mokrý kořen. Podjíždí doleva, motorka klouže. Franta pravým ramenem dopadá na hranu velkého balvanu a motorka ho zalehává. My dokážeme jen zírat. Čas se zastavuje, stejně jako motor dvoudobého tříkila. Všude ticho. „Ty vole,“ říká Míra a sbíhá k unavenému jezdci, na kterém leží sto kilová masa železa, hliníku a plastů. Za ním běží další dva. Zvedají tu oranžovou mrchu. Osvobozený Franta se chytá za nohu, ale pomalu se zvedá. Jen pár desítek vteřin trvá, než si sedne znovu na motorku, startuje a za asistence svých zachránců vjíždí na cestu, kde všichni čekáme co bude.

„Nebejt tam ten debilní kámen a ten kořen, tak bych to vyjel,“ procedí Franta mezi zuby. Já si oddechnu, nic mu není a navíc je to machr, Franta totiž vyjede všechno.

 

Podklouzává mi zadní kolo a přední kolo místo toho aby se zvedalo do výšky mírně padá. Najíždím do protisvahu. Mé mužské nářadíčko naráží do nádrže, hlava mi jde nekontrolovaným trhavým pohybem dopředu a dozadu. Hlavně nesmím spadnout, jen nevím co se semnou děje.

Strouhu nakonec přeskakuji, ale kvůli trhnutí hlavy vidím hvězdičky, motorka je ale na kolech, já na druhé straně a směju se. Vyjedu úplně všechno, ať to stojí, co chce, to je jistý.

 

https://www.youtube.com/watch?v=ibC5ln9vrE8

 

A když budete potřebovat poradit, jak míchat benzín, zeptejte se FiFi…

Diskusní téma: Enduro trénink aneb heci, heci, hecičky

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek