Petr Král – pořadatel a promotér MMČR v Cross Country - Rozhovor

26.06.2011 17:03

Rozhovor s Petrem Králem převzatý z webu motodenik.cz 

 

 

V našich rozhovorech najdete většinou úspěšné jezdce, nebo jiné motocyklové osobnosti. Tentokrát to vezmeme z druhé strany. ...

  • vydáno: 24.6.2011
  • autor: Matěj Oliva

V našich rozhovorech najdete většinou úspěšné jezdce, nebo jiné motocyklové osobnosti. Tentokrát to vezmeme z druhé strany. Pořádání závodů je hodně nevděčná práce, když jsou dobré, je to v pořádku a mluví se o jezdcích, kteří tu byli, když je něco špatně, snese se studená sprcha právě na hlavu organizátorů. Pojďme se tedy zeptat, jak to s českou Cross Country vlastně vypadá.

V nadpisu jsem se tě pokusil představit, ale jaká je vlastně tvoje funkce a čím vším se ty a tvoje firma zabývá?Máme toho více. Pořádáním různých typů akcí především pro firemní klientelu se pod hlavičkou O&T zabýváme již od roku 1993. Pod hlavičkou ADT Horažďovice prodáváme a servisujem motocykly, skútry, čtyřkolky, prodáváme příslušenství. Zhruba 7 let se věnujeme organizování cross country závodů motocyklů a čtyřkolek. Máme závodní tým, účastníme se závodů v cross country a enduru. Já jsem majitelem firmy, v rámci závodů odpovídám za sponzoring, snažím se získat peníze a mediální prostor. Na závodech komentuji, účastním se zasedání jury, kde zastupuji pořadatele. Dále kibicuji, opruzuji, mudruji a sbírám odpadky.

 

Víme o tobě, že jsi aktivně závodil, je tomu tak i letos? Uvidíme tě na trati nejen v roli organizátora, ale i v roli jezdce?Nevím, jestli se moje ploužení dá nazvat závoděním. Zjevuji se celkem pravidelně. Snažím se jezdit hlavně enduro. Zajímá mne, jak se to dělá venku. Na trati mne uvidíte v položertovném převleku za tučného vepře nordického typu. Jezdím hlavně pro diváky, často se zraňuji, opouštím trať a motocykl. Za všech okolností však převádím vrcholnou mistrovskou jízdu lahodící oku náročného diváka. Tohle prostě diváky baví. Speciálně se na to připravuji. Zvažuji otevření jezdecké školy. Až dojezdím v podobě vepře, připravím pro své příznivce veřejnou zabijačku a vepřové hody. Pak začnu jezdit v převleku umrlce. Co bude po umrlcovi opravdu nevím.

 

Minulý rok se stal tvůj seriál oficiálním mistrovstvím republiky, jak toto rozhodnutí vidíš po jedné odjeté a druhé načaté sezoně? Rozhodoval by ses dnes stejně?

Není to můj seriál závodů, vždy je to týmová práce. Cílem je zapojit spolehlivé pořadatele do pořádání jednotlivých závodů mistráku. Naší ambicí opravdu není pořádat všechny závody. Loňských 8 dvoudenních závodů pořádaných námi nás skoro zabilo. Spolupráce s AČR byla loni nevyhnutelná, jednalo se o přání našich sponzorů a nemohli jsme si dovolit je ztratit. Na druhou stranu nás vždy zajímala co nejvyšší úroveň závodění. Tenhle přechod na mistrák, měli jsme na to cca 1 měsíc, byl mimořádně náročný finančně i časově, byla s tím spojena různá rizika. Nicméně se odjel celý seriál bez větších zádrhelů, nezapomněli jsme ani na bezlicenční jezdce. Zda to bylo dobré rozhodnutí, to ještě nevím. Kapánek to bolí.

Co vlastně Autoklub závodům přináší? Není jednodušší pořádat závody pro hobíky, v názvu proprat slovo republika a mít klid?

Pokud chcete uspořádat závod zajištěný po všech stránkách co nejlépe, je celkem jedno, kdo se účastní a jaký to nese název. Vážím si všech pořadatelů dobře zajištěných akcí. Málokdo si uvědomuje, co to obnáší. Rizika jsou veliká, jejich zajištění je vždy na vodě. Odděluji Autoklub a Svaz endura. Autoklub přiděluje statut Mistrovství republiky, vydává licence, vybírá poplatky za zápis do kalendáře, schvaluje Zvláštní ustanovení… V rámci Svazu endura, který je součástí Autoklubu, vznikl tým lidí, kteří chtějí dělat kvalitní sport. Součástí tohoto týmu jsou samozřejmě pořadatelé, kteří jsou pro běh seriálu klíčoví, protože oni jsou těmi, kteří jezdcům umožní, aby divadlo hrálo, když už si koupili lístky.

Autoklub má pod svými křídly celou řadu areálů a pozemků okolo nich, jaká je spolupráce na tomto poli?

S každým areálem jednáme jako se samostatným subjektem. Spolupráce musí být oboustranně výhodná. Autoklub jako takový do těchto jednání nevstupuje. Prostor k ježdění je klíčový. Je třeba zkusit najít trvale udržitelný stav. Boj o české enduro se bude odehrávat na úrovni svaz-promotér-pořadatel. Svaz určuje pravidla závodění, promotér se stará o peníze, komunikaci a propojuje jednotlivé zájmy a potřeby. Pořadatelé jsou klíčoví pro to, aby se vůbec něco jelo. Pokud nebudou pořadatelé, nebudou areály, nebude seriál a enduro půjde do háje. Náš sport nezpůsobuje žádné zásadní a především trvalé škody přírodě. Je to věc oboustranné tolerance a vzájemného respektu. Každý máme své zájmy a zájmy motoristických sportovců by měly být taktéž zohledňovány. A tady vidím roli Autoklubu, který by měl pomoci tuto situaci aktivně řešit například jednáním o využití vojenských prostorů, brown fieldů, atd.

Teď od politiky víc k praxi. Kolik lidí se vlastně podílí na jednom závodním víkendu?Na námi pořádaných závodech je to takto: 20-25 traťáků, 6—8 osob zdravotní zajištění, 2 registrace, 2 technici, 3 osoby zodpovědné za trať, sportovní komisař a ředitel závodu, ekolog, 2 osoby z areálu, fotograforeportér, komentátor, 4-5osob časomíra. Dohromady se na dvoudenním závodu podílí 44-52 osob. Všichni se přepravují, stravují, nocují, dostávají peníze. K tomu technika, areály, peníze pro majitele pozemků… Platí se Autoklubu za zápis do kalendáře závodů. Spoustu peněz a času zabere fyzická a administrativní příprava. Za nás je potřeba poděkovat Liborovi Chodovi a Vencovi Žitníkovi, kteří vlastně vymýšlejí, jak bude trať vypadat. Vytyčují ji, vysekávají, opravují, kontrolují provoz na ní. Trať těsně před závodem předávají sportovnímu komisaři a řediteli závodu, kteří ji definitivně schvalují a určují její koncovou podobu, co se pojede a co ne. Seriálu závodů se potom za naši firmu celoročně v různé vytíženosti věnuje tým 3 osob.

 

To je opravdu dost, jak náročné je takový aparát uživit? Jezdci si stále dokola stěžují na výši startovného, ale dokáže startovné vůbec pokrýt náklady na závod? Bez sponzorů to není možné dělat dlouhodobě. Sponzorské peníze jsou klíčovou položkou rozpočtu sezony a jednotlivých závodů. Diskusi k startovnému vnímám jako věčnou a oprávněnou. Je to věc nabídky a poptávky. Každý ať si to srovná s dalšími náklady, které v životě vynakládá a zkusí si představit výše zmíněný tým lidí, techniku, dopravu, pojistky, prostě vše co se musí zaplatit, aby jezdec mohl závodit. Je třeba v těchto úvahách jít ještě dále a myslet i na to, co se stane, když se něco stane. Pak jde opravdu o hodně.

 

Jak je to se sponzory? Fotbalové stadiony jsou plné reklam, ale okolo tratí jich bohužel moc nevidíme…Situace se sponzory odpovídá situaci na trhu. A ta není dobrá. Velké firmy mimo motoristický obor dávají přednost prověřené masmediální reklamě. Mnoho sponzorů má strach být spojováno s motoristickým off road sportem. Někteří nechtějí o sponzoringu slyšet kvůli svým postojům k Autoklubu. Jsme také bohužel vnímáni většinovou veřejností jako škůdci. Navíc se výhradní zastupování značek na českém trhu téměř rozpadlo. Do republiky dováží zboží kde kdo, zákazníci se pochopitelně snaží nakupovat co nejlevněji u kde koho. Není potom jednoduché identifikovat, do koho sponzor investuje. Myslím si však, že máme argumenty a nabídku pro sponzory dobře zpracované. Máme za sebou nějakou historii, prokazatelná data, takže uvidíme, jak to bude vypadat dále. Velké poděkování za odvahu, vstřícnost a prozíravé myšlení patří našim současným sponzorům firmám ASP Group, Essox, Progress, GasGas, a Elit.

 

Jak se ke Cross country staví média?Mysleli jsme si, že když přijdeme se statutem Mezinárodního Mistrovství, všichni si z toho sednou na zadek. Reakce byla pro nás překvapivě vlažná. Nicméně naši současní mediální partneři se k věci stavějí vstřícně. Současným mediálním partnerům děkujeme za dosavadní spolupráci. Jmenovitě pak pánům Helikarovi a Březinovi za to, že nás pravidelně dostávají do Světa motorů na ČT4. To je ta přátelsky naladěná skupina medií. Pak je ta druhá, která náš sport odsuzuje a haní.

 

No a teď trochu optimističtěji, jaké jsou plány do nejbližší, ale i vzdálené budoucnosti, co pro jezdce připravujete?

Jakýkoli seriál závodů musí mít nějaký dlouhodobý záměr a finanční zajištění. Lepit na koleně to nejde, ať už pořadatelsky nebo finančně. Nelze seriál Mezinárodního Mistrovství v cross country předělávat na konci února a podřizovat se neustále termínům ostatních svazů. Máme svojí úroveň, jezdeckou základnu a stejně jako loni, bude – li k tomu vůle na všech zúčastněných stranách, přijdeme do konce roku s hotovým seriálem.

Myslím, že by bylo potřeba oddělit seriál motocyklů a čtyřkolek. Stále budeme nabízet naše závody i nelicenčním jezdcům. Jedná se o jezdecký potenciál a základnu pro licenční jezdce. Věřím tomu, že by pro jezdce bylo přínosné jezdit alespoň párkrát za rok i venku. Na tohle téma něco v hlavě mám, ale prozatím si to tam nechám. Bohužel vše je otázkou peněz od sponzorů. Tam je potřeba ještě hodně zapracovat. Na závěr chci poděkovat všem jezdcům za přízeň. Na to se někdy zapomíná, oni jsou našimi zákazníky a je potřeba si toho vážit.